Nouzové situace

Nastávají zřídkakdy a dají se velmi těžko předvídat. O to hůře ale mohou zasáhnout tábor, který na ně není pečlivě připraven a nemá zpracovaný krizový plán.

Těchto situací může být více, nejčastěji jde ale o vlivy počasí jako povodně a vichřice. Záplavy, které zasáhly v roce 1997 Moravu a v roce 2002 Čechy, byly názorným příkladem. Byly natolik intenzivní, že zatopena byla i místa, na nichž to téměř nikdo nečekal. Přesto tábory s dobře připraveným krizovým plánem byly schopny včas evakuovat všechny účastníky a utrpěly jen nevyhnutelné materiální škody. Podobná je situace s požáry, k nimž může dojít následkem počasí, ale i z jiných důvodů. Tábory, v nichž jsou všichni seznámeni s únikovými cestami a umístěním hasebných prostředků, mají velkou šanci takovou situaci zvládnout bez zranění účastníků.

Krizové situace mohou být zdánlivě i méně katastrofálního charakteru – např. nákaza úplavice (ze závadných potravin, vody atd.), jež postihne většinu tábora. Na první pohled nejde o takové drama, jako je požár či povodeň, ale pro těch pár „šťastných“, jimž se nákaza vyhne a pečují o celý zbytek tábora, je to jistě zcela vyčerpávající úděl. Právě pro prevenci podobných případů je nutné každoročně dělat rozbory vody, kterou tábor používá. Bohužel najdou se tzv. černé tábory, jež tyto rozbory v mnoha případech nemají.

Ve všech popsaných nouzových situacích i mnoha dalších, které mohou nastat, platí, že tábor, jehož vedoucí jsou na podobné eventuality připraveni a neztratí hlavu, má výrazně lepší předpoklady krizi zvládnout, aniž by došlo k újmě na zdraví. A fakt, že tyto krize většinou vůbec nenastanou, nijak nezlehčuje význam prevence.