Mentální retardace

Mentální retardací rozumíme opoždění rozumového vývoje na různé úrovni. Příčin může být mnoho a nemá smysl se na tomto místě s nimi zaobírat. Úroveň rozumových schopností se měří různými typy testů inteligence. V našich oddílech se patrně při pravidelné činnosti s výraznějším mentálním postižením dětí setkáme jen výjimečně. Skupinou dětí, se kterými se v oddílové činnosti již dostáváme do kontaktu, jsou děti, jejichž úroveň je na úrovni lehké mentální retardace (lehké mentální postižení, kdy úroveň rozumových schopností je zhruba v rozmezí IQ 50–69). Tyto děti zpravidla navštěvují základní školu praktickou (dříve jsme je znali pod názvem zvláštní školy) nebo se vzdělávají i na základní škole, ale mají upravený vzdělávací program. Hlavní starosti mají tyto děti s osvojováním si teoretických a vědomostních požadavků. Tam, kde je malý důraz na teoretické, vědomostní schopnosti, nemusí mít děti vážnější problémy. Zjednodušeně si můžeme představit, že jim jde většina věcí pomaleji, jsou schopné na konci školní docházky zvládnout jednoduché učivo asi tak na úrovni 6–7 třídy základní školy. Jsou schopné osvojit si řeč, běžné sociální a pracovní návyky. Čtou, píší a počítají na jednodušší úrovni. Vyskytují se u nich stejné projevy jako u ostatních. Mohou být tedy citlivé i necitelné, podřídivé i dominantní, agresivní či stažené. Vše jde pomaleji, potřebují více názoru a praktických ukázek, nacvičení situací, jednoduché vysvětlení. Hůře chápou různá přirovnání, ironii, slovní humor, nadsázku. Jsou důvěřivé, a proto hrozí i snazší zneužití, manipulace. Při dobrém výchovném vedení v rodině mohou žít kvalitní a spokojený život.

Co pomáhá:

• Spolupracujte s rodiči, nechte si hodně vyprávět o tom, co dovede, kde jsou jeho silné stránky, projevujte o něj zájem, povídejte si o jeho zálibách, zprávy o tom, co kdy, kde a jak bude, předávejte pro jistotu ještě rodičům, nespoléhejte na samostatnost a věk.
• Pomáhá už jen to, že může chodit někam do „kroužku“, kde jej vezmou, může zažívat radost ze společné činnosti a nikdo netlačí na výkon.
• Výhodou mohou být věkově smíšené oddíly, snáze zapadne, může si dobře rozumět s mladšími dětmi (představme si, že jeho vývoj se opožďuje v dětství zhruba o 2–3 roky oproti stejně starým dětem).
• Vysvětlete ostatním, o co jde. Zpravidla jsou schopné pochopit, jistě se najdou děti prosociálně laděné, „pomáhací“. Nepoužívejte slova mentální retadace (jsou totiž častou nadávkou v běžné komunikaci „mentál, retard, debil“).
• Při vědomostních soutěžích myslete i na možnost jednoduchých otázek, nechte je pracovat ve dvojici či malé skupině, může se leccos naučit nápodobou, může mít profit ze společného zvládnutí, úspěchu.
• Zadávejte informace a instrukce co nejjednodušeji s co možná největším znázorněním (nakreslit, kudy-kam, předvést, připomenout, pokud už jsme něco podobného dělali) nechat nejdříve úkol, situaci zvládat ostatní, aby měli možnost okoukat strategii, zapamatovat si co se dělá. Není vhodné jej vždy nechávat až nakonec, opadá pozornost, zapomíná.
• Maximálně podporovat rukodělné, pracovní, sportovní, umělecké – zkrátka nevědomostní oblasti, pověřovat je prací, kterou znají.