Víte, že?

Naše výroční zprávy za roky 2011 a 2012 se dostaly mezi 50 nejúspěšnějších v žebříčku CZECH TOP 100.

Tohle stojí za to vědět (1993)

1993
Tohle stojí za to vědět
Pracovní materiál pro jednání I. VZ ČRP únor 1993
  

Trocha historie nikoho nezabije …

Pionýr – to je pro leckoho mrtvá minulost, staré relikvie, vlající prapory a masové skládání přísah… Jiný vidí desítky a stovky dětí, které mají zábavu a aktivně využitý volný čas, třetí vidí ještě něco zcela odlišného …A nám nezbývá nic jiného (i když naše jednání není historická přednáška) než vykonat alespoň krátký exkurs do minulosti, protože TO CO BYLO, SOUVISÍ s TÍM CO JE i S TÍM CO BUDE. Příliš často musíme odpovídat na otázky související s minulostí, než abychom mohli tento problém lehce pominout…

ÚKOL Z KONFERENCE

Poslední celostátní konference Pionýra (konaná v Brně v dubnu 1991), jako vrcholný orgán Pionýra, uložila, aby se uskutečnil seminář, na němž by bylo možné všechny otázky související s naší minulostí prozkoumat. Nelze říci, že by se pro realizaci usnesení nebylo udělalo nic, naopak: byla vytvořena pracovní skupina, byly zpracovány některé materiály,… Ale k realizaci semináře nedošlo.

Roli zde sehrály určité obavy, snad trochu neschopnost věci dotáhnout, ale zanedbatelné nebyly ani ekonomické náklady ! Vše však nakonec zastínily aktuální problémy, do kterých jsme se loni na jaře dostali a jejichž řešení nás cele pohltilo – neboť jejich řešení se pro budoucnost jevilo jako nutnější, než se zabývat historií…

ODPOVĚDI MUSÍME DÁT

Avšak stále a znovu se objevují otázky: Jak to s naším minulem vlastně je? a z mnoha úst můžeme slyšet: Pionýrská organizace (včetně názvu) byla k nám infiltrována, byla našim dětem a našemu cítění cizí, že byla dovezena ze země, kde padl výstřel z lodi zvané Aurora (dle vyjádření jednonoho z poslanců bývalé ČNR). Různě se hodnotí i její cíle, protože tu byla mj. proto, aby její členové oživovali slavnostní tribuny sjezdů, ale i proto, aby bylo možné děti pokřivit. Jako nejpikantnější zní záměr ukrást děti rodičům …Takovéto a podobné názory se objevují z venku.

Ale jasno nemáme ani u nás doma. Stále diskutujeme o tom, do jaké míry jsme svázáni s tím co bylo v PO SSM a zda se od ní máme distancovat zcela nebo jen z části. Nezřídka zaznívají požadavky, abychom se zřekli maxima toho, co nás spojuje s  minulostí, ba objevuje i požadavek, aby se z naší terminologie vypustil pojem „organizace pionýrského typu“, jako termín nicneříkající a neexistující, či naopak ještě se zavádějícím výkladem. Spíše je prý lepší hovořit o „dětské organizaci“ bez upřesňování. Z jiných míst zase naopak slyšíme, že když už jsme si ponechali název Pionýr je nutné, abychom PO SSM „očistili“ a k většině jejích zkušeností se vrátili …

Před minulostí se utéct nedá. Zvláště, když jsme si ji před třemi lety dobrovolně „přivázali na krk“ přihlášením se k některým vnějším prvkům: jako je název, symbol a prapůvodní myšlenky.

Musíme si být vědomi, že pohled na nás je a ještě dlouho bude poznamenán různými zkušenostmi, ale i zkreslenými často propagandisticky zaměřenými výroky. My sami budeme muset dát druhou polovinu odpovědi na otázku, co z naší minulosti bereme a co ne.

Nemusíme vyvolávat už duchy z 50. let, neboť vyrovnání s tímto historickým obdobím za nás udělali již naši předchůdci v roce 1968 a my tím, že jsme se otevřeně přihlásili k jejich odkazu, přijali jsme i toto jejich stanovisko.

„Náš problém“ se jmenuje PO SSM. i PO SSM využila některých motivů z myšlenkového základu Pionýra 1968-70, ale od dalších se distancovala. My navazujeme daleko důrazněji, zejm. v základní platformě, kterou tehdy byla „Deklarace práv dítěte“ (nyní jde o „Úmluvu o právech dítěte“). To však neznamená, že musíme z PO SSM šmahem odmítnout vše…

BYLO VŠECHNO ŠPATNÉ?

Volání po odstranění maxima toho, co nás spojuje s PO SSM, je přinejmenším krátkozraké a zjednodušující. Ti nejobyčejnější tvůrci pionýrského hnutí, z nichž drtivé většině nikdo tuto jejich práci nenařizoval, nerežíroval, si svým působením mezi dětmi jen přidělávali starosti a problémy v práci i doma.

Prapůvodním základem vzniku organizace byly snad touhy sdružovat se, být prospěšný, být činorodý, nežít jen tak. Deformace, a tu je zase nutné říci, že byly(!), však přišly až později. Protože mnoho lidí spojují s PO SSM, kromě podobného názvu, metody práce, jako je: pravidelná schůzková činnost, víkendovky, tábory – což bylo těžiště činnosti PO SSM (dnes je i Pionýra). a pak opravdu není důvod, proč bychom se těchto metod měli zříkat. v  desítkách oddílů PO SSM fungoval dobře aktiv dětí a z něj vyrostly stovky nadšenců, kteří dál zasvětili svůj život dětem (a to nejenom v  Pionýru). v PO SSM se mnoho dětí poprvé setkalo s takovými myšlenkami jako je lidská solidarita a vzájemnost – i toho je třeba se zříkat?

Na druhé straně – v nejednom místě byla práce PO SSM pustě formální, mrtvá, děti tam neprožívaly nic krásného či radostného, kromě memorování životopisů slavných a placení symbolického příspěvku na nicnedělání… i to jsou fakta.

Definitivní zhodnocení bude možné udělat stejně až za dlouhou dobu, ale některé odpovědi budeme muset hledat už nyní. Proto by úkol z celostátní konference měl zůstat.

REHABILITACE

V souvislosti z historií ještě jednu zcela praktickou poznámku. Po faktické likvidaci Pionýra začátkem 70. let, došlo i k řadě postihů jeho představitelů. ČRP k řešení tohoto problému, v návaznosti na stanoviska nejvyšších orgánů Pionýra, ustavila rehabilitační komisi. Na základě jejího vyjádření byl rehabilitován první předseda ČRP Oldřich Kryštofek a na základě své žádosti další žadatel ze severních Čech. Bylo jednáno i s dalšími představiteli Pionýra 1968-70, ale ti nepovažovali oficiální rehabilitaci za nutnou. Šlo vesměs o zkušené pedagogické pracovníky a tak nebyl problém, aby se zapojili do naší práce, což se také stalo. Tuto otázku je snad možné uzavřít, proto doporučujeme, aby bylo přijato usnesení o ukončení práce rehabilitační komise ČRP.

  
Co to tedy je Pionýr?

ZAČNĚME NEJDŘÍVE NÁZVEM

O pojmenování našeho sdružení se rozhodlo v lednu 1990, o rok později na I. konferenci Pionýra v ČR se znovu všechny okresní organizace vyjadřovaly k pojmenování a výsledkem bylo rozhodnutí název neměnit. Během uplynulých dvou let se tato otázka objevila znovu. Veřejnost směšuje pojmy, neodděluje Pionýrskou organizaci od organizace Pionýr, hlavně však se říká, že když zůstala firma, na obsahu nezáleží… Je to hloupé, ale je to tak. Zvláště, když naše skupiny jsou velice pasivní a leckde si ani mezi sebou nevysvětlují obsah pojmu pionýr, natož aby to dělali na veřejnosti, jinde je situace taková, že jen to samotné slovo způsobuje krvavé pohledy a faktickou diskriminaci.

PODSTATA POJMU

Slovo jako takové pochází z francouzštiny a je naplněno překrásným obsahem být v něčem první, snažit se poznávat nepoznané, nebát se těžkostí nebo je překonávat čestně, pomáhat druhým hlásit se ke svým úkolům i k něčemu navíc.

PŘÍKLADY

Dnešní pionýři mají tak skvělé předchůdce jako byl bájný Prométheus, který nehledíc na své potíže – zasloužil se o pokrok, zcela faktičtí Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník či Galileo Galiei, kteří se snažili dokázat, že co není poznané se může poznat: tedy vynikající vědci = průkopníci nových oborů. Mezi ně se staví i Prokop Diviš, který na svůj pokrok doplatil potrestáním i  Jaroslav Heyrovský, objevitel unikátní polarografie a první Čech, kterému byla udělena Nobelova cena. Je snad špatným příkladem mládeži Roald Amundsen – muž, který jako první dokázal stanout na obou pólech planety, a který se směle vrhl vstříc nebezpečí při záchraně svého druha Nobileho, aby sám, při snaze pomoci, mu zahynul…Či Hillary a Tenzing – první pokořitelé nebetyčné Čo-mu-lang-my, nebo Bob Beamon, člověk který první přeskočil hranici 8 metrů? Všichni to byli lidé, kteří překonávali sami sebe i dosud uznávané hranice možností.

REALITA

Přesto má slovo Pionýr pejorativní zabarvení a nutí nás zvažovat, zda svůj název nezměnit, protože primitivismus lidí slaví bohužel stále své hody a doplácejí na něj děti – naši členové. Na mnoha místech říkají, že mají dvě možnosti: buď budou žít ve lži a budou vychovávat děti i tím, že jim budou lhát, protože nesmí na veřejnosti slovo Pionýr použít, nebo musí z organizace odejít …Věru, neveselé konstatování v demokratické společnosti. Asi někde více než zákony platí čísi subjektivní názor. a bohužel není to ojedinělé. Může-li státní úředník a představitel školského úřadu rozdělovat lidi na ty, co pochopili dobu a ty co nepochopili a jako kriterium mu poslouží fakt, že jedni zůstali v Pionýru a ti druzí (a i „aktivnější“ v PO SSM do roku 89) nikoliv, a dle toho s nimi jedná, svědčí to o hlubokém úpadku morálky a demokracie se „krčí pošlapaná někde k koutku“. Pan ředitel školského úřadu se nenamáhá zkoumat věci blíže, jemu stačí onen prý zprofanovaný pojem. To jsou fakta.

Tolik tedy k vývěsnímu štítu firmy, co se za ním však skrývá?

JAKÝ SE ZA NÁZVEM SKRÝVÁ OBSAH?

Jsme občanským sdružením dětí, mládeže a dospělých. Jsme nikoli jen shlukem či nahodilým spolkem, ale jsme organizací, která má stanovené cíle i  metody, jak jich dosahovat.

STATISTIKA, TO NEJSOU JEN (MRTVÁ) ČÍSLA

Tři čtvrtiny padesátitisícové organizace Pionýr tvoří děti do 15 let. Na jednoho dospělého člena, staršího 18 let připadá zhruba 5 dětí a na jednoho instruktora 10 dětí. Dětí ve věku do 9 let je v organizaci jedna čtvrtina. Z toho je zřejmé, že naše organizace stárne, a je proto potřeba orientovat se ve větší míře na získávání menších dětí. Jak už bylo řečeno, v Pionýru převažují věkově prostupné a koedukované oddíly, průměrný počet dětí v oddíle je 12,3. Proti někdejším pionýrským skupinám, kde se členové počítali na stovky, se dnes průměrný počet členů PS pohybuje kolem 50.

Z hlediska náplně činnosti oddílů je téměř 40 % oddílů zaměřeno všestranně, jedna třetina oddílů je turistických. 8 % oddílů je sportovních, 6 % přírodovědných a s orientací na kulturu jsou pouze 3,3 % oddílů.

Ale nejen čísla dělají organizaci.

STEZKA – NAŠE OBSAHOVÁ OSA

„Stezka“ je jedinou republikovou postupovou soutěží v současné době. Tvoří jakousi páteř, obsahující v sobě prvky téměř ze všech specifik činnosti organizace. „Stezku“ jsme si poprvé ve větším měřítku vyzkoušeli na republikovém srazu Pionýra na Libavě v roce 1991. Získané zkušenosti umožnily dopracování propozic a soutěžního řádu, podle nichž se uskutečnilo 1. republikové finále v Jabkenicích v loňském roce za účasti postupujících hlídek ze všech oblastí. v plném proudu je příprava 2. republikového finále, které se uskuteční letos ve dnech 4. – 6. června v Letohradě.

ZAČÍNÁME VÍCE SPOLUPRACOVAT

Vzrůstá např. počet okresních rad (byť to nejde do desítek), které jsou ochotny nabídnou své akce jiným, ba připravit nějakou akci pro všechny ostatní. Jestliže v roce 1990 bylo něco takového utopií, v roce 1991 jsme dali dohromady jednu jedinou akci, loni to už byly akce tři – republikové finále „Stezky“, republiková přehlídka „Dětská porta“, kterou cele zajistila ORP Jihlava a republikový turnaj v softbale, který připravili Olomoučtí. O pozitivním ohlasu všech akcí svědčí fakt, že kandidáty na uspořádání letošní přehlídky „Dětská porta“ jsme měli tři ORP, a k tomu ještě další čtyři nabídkové akce (republikový turnaj v ringu – Karviná, softbalu – Olomouc, hokejbalu – Strakonice a Uzlařskou regatu – Příbram).

ZKUŠENOST = POUČENÍ

Dobré věci se rodí vždy těžko (a někdo z toho vzniká netrpělivost a zloba), pod kůží prostě zaběhnutá schémata myšlení i jednání lpí příliš hluboko. Stále v nás přežívá mnoho pohodlných sterotypů minulosti. Není správné příkře odmítat ty, kterým déle trvá než věci pochopí, nelze je šmahem odmítat, musíme se na všech úrovních učit rozhodovat uvážlivě a zvažovat možné následky našich rozhodnutí. Ale to platí o opačně – zdola nahoru. Učme se navzájem trpělivosti, přemýšlejme, než něco provedeme. Jen tak budeme postupovat při řešení problémů vpřed.

NEŽÍT v ULITĚ

Na základě špatných zkušeností mnoho našich členů tvrdí, že bude lepší s nikým nespolupracovat a žít si sami pro sebe. Bylo by to však škodlivé. Nejsme bezvýznamnou a  zanedbatelnou organizací, hrající si jen na „vlastním písečku“, a chceme-li naplňovat náš program, neobejdeme se bez vztahů s orgány a institucemi vně organizace. Musíme s nimi jednat ve větší míře než dosud, na všech úrovních a nenechat se odradit ani negativním postojem některých úředníků k Pionýru.

ZKOUŠÍME TO STÁLE

Proto jsme se rozhodli ke zcela novému kroku a tím byla naše iniciativa ke kandidujícím subjektům ve volbách do nejvyšších zastupitelských sborů v roce 1992. Některé politické subjekty reagovaly pozitivně. Pro nás to byla další zkušenost, jak o sobě dát vědět a zároveň naplňovat náš program.

DVĚ KOORDINAČNÍ SDRUŽENÍ

V současné době jsou dvě střešní sdružení dětských a mládežnických organizací – vedle Rady mládeže Čech, Moravy a Slezska je to Konzultační rada. Pionýr není řádným členem žádného z nich, ale s oběma udržujeme kontakty. Je to na jedné straně projev nezávislosti Pionýra (v minulosti jsme si závislosti na svazácích, na školství a jiných užili až dost), a na druhé straně poctivá snaha o spolupráci se všemi, kteří se o děti a mladé lidmi oficiálně zajímají a mají jejich zájmy hájit.

SPOLUPRÁCE JE NUTNÁ NA VŠECH ÚROVNÍCH

Z hlediska vzájemné spolupráce dětských a mládežnických organizací na okresech a v místech jsme více očekávali od Rad mládeže, tvořících se svého času na těchto úrovních. Z dosavadních zkušeností lze říci, že se tento princip obecně neprosadil. Zatím probíhají víceméně nahodila setkání k řešení konkrétních úkolů, která se často scházejí jen z iniciativy obecních, resp. okresních úřadů.

I to je dobré, ale myslíme si, že by se čas od času, alespoň jednou ročně měli sejít představitelé organizací pracujících s dětmi na příslušné úrovni a podělit se minimálně o zkušenosti. Iniciátorem takovéto schůzky může dnes už být i  Pionýr.

MEZINÁRODNÍ KONTAKTY

Tuto činnost měla v době konání I. konference ve své kompetenci Federální rada Pionýra. v uplynulém období se však postupně a zejména po odchodu profesionálního pracovníka FR P, po dohodě se Slovenskou radou Pionýra přenášela odpovědnost za mezinárodní styky na republikové rady. A od 1. ledna 1993 jsme byli nuceni ji začít řešit už zcela samostatně.

To se v počátečním období, vzhledem k nepřipravenosti ČRP i Ústředí Pionýra v ČR na tuto problematiku i s ohledem na nezkušenost (funkce vykonávají lidé, kteří v  minulosti s mezinárodní oblastí do styku nepřicházeli) projevilo v  určitém narušení do té doby fungujících kontaktů s partnery v zahraničí. Nezanedbatelnou roli vedoucí k nedůvěře a snahám o rezignaci na spolupráci s námi sehrála i komplikovaná vnitropolitická situace v  bývalé federaci.

Mezinárodní výměny mají sloužit především ke vzájemným kontaktům dětí, k navazování přátelství, k poznávání života kamarádů v jiných zemích, a proto by do budoucna centrum organizace mělo pouze zprostředkovávat první kontakty a  organizování výměn by mělo být už záležitostí konkrétních pionýrských skupin, resp. okresních rad. Rozhodně odmítáme někdejší praxi preferování „některých“ vyvolených dětí.

EKONOMIKA, FINANCE – PODMÍNKY PRO ČINNOST… !

Podmínky pro činnost organizace to je soustava různých druhů zajištění a služeb, které umožní bez obav o svoji existenci naplňování základního poslání naší organizace – práce s dětmi v jejich volném čase. Tento celek zahrnuje podmínky finanční, materiální, prostorové, technické, personální, legislativní, propagační aj. Tyto podmínky nejsou jednou pro vždy dané, ale mění se úměrně mnoha faktorům. Obecně lze konstatovat, že podmínky pro činnost naší organizace mají tendenci zhoršovat se.

ŠKOLY: Heslo o tom, že pionýři jsou první pomocníci školy, už je dávno minulostí. Někde dokonce tak dávnou, že si ji nechtějí připomínat žádným kontaktem mezi ZŠ a obnoveným Pionýrem, a tak, ač zákon č. 171/90 Sb. – Školský zákon (§ 47), hovoří o možnosti poskytování prostor a vybavení pro činnost zájmových sdružení, zejí budovy škol odpoledne prázdnotou. Nikdo přece nechce být nařčen z podpory jedné organizace (byť druhá široko daleko nemusí být). A že se děti nemají kde scházet? To nechť řeší někdo jiný.

Ne, paušalizovat se nesmí, někde se partnersky spolupracuje dál, ale obecná tendence je jiná – v  neprospěch dětí. A to je chyba.

DOTACE, DOTACE, DOTACE

Dotace na činnost na základě projektů byly v uplynulých dvou letech nejvýznamnějším ekonomickým zdrojem organizace Pionýr.

Rozpis dotací, které získala organizace Pionýr jako celek

1991

letní tábory:10.000.000,- Kčs
dostavba táborových základen: 3.900.000,- Kčs
dovybavení táborů: 1.000.000,- Kčs
MTZ: 1.000.000,- Kčs
soutěže pro děti: 530.000,- Kčs
HSV – ústředí: 470.000,- Kčs
vzdělávací akce: 125.000,- Kčs
CELKEM: 17.025.000,- Kčs

1992

letní tábory: 11.900.000,- Kčs
dostavba táborových základen: 2.000.000,- Kčs
HSV – ústředí + nájmy ORP: 2.000.000,- Kčs
dovybavení táborů: 900.000,- Kčs
turistické potřeby pro PS: 750.000,- Kčs
soutěže pro děti: 500.000,- Kčs
mezinárodní činnost: 422.000,- Kčs
CELKEM: 18.472.000,- Kčs

V této souvislosti je třeba ocenit velmi seriozní přístup MŠMT ČR a jeho odboru pro mládež a tělovýchovu, kde jsme se vždy setkali s principem přístupu bez předsudků ke komukoliv.

Současně je však nutné konstatovat, že zde hrála roli i naše snaha o promyšlenost, racionálnost, dobrá úroveň zpracování a střídmost našich projektů i schopnost řádného vyúčtování dotací. Pro další období se však objem dotací bude snižovat.

DALŠÍ PROBLÉMY

Ostatní podmínky se však stále zhoršují, např. neustálé zvyšování nájmů a režijních nákladů na klubovny (zaznamenali jsme i nájemné 2 500 Kčs za 1 m2) a na turistické základny, problémy s vlastníky pozemků, kde se konají tábory, problémy s výší nákladů na stravování a na dopravu dětí na táborech a akcích, problémy s uvolňováním vedoucích na akce, ale i nedostatek času dospělých, kteří začali soukromě podnikat.

Obavu máme i z toho, co nám přinese nově zavedený systém daní.

VŠICHNI DOHROMADY, ALE i KAŽDÝ NA SVÉ ÚROVNI

Každý organizační článek naší organizace musí při vytváření podmínek nejprve reálně hodnotit své potřeby a subjektivní a objektivní možnosti jejich naplnění. Každopádně však musí vyvinout vlastní aktivitu, nemůže čekat, že to za něj někdo někde vyřeší, musí se prosadit.

DÁT o SOBĚ VĚDĚT!

Prosadit se musíme zejména na veřejnosti, lidé o nás a o naší činnosti musí vědět a to nejen obecně, že Pionýr někde existuje, ale musí o nás vědět v místech, kde působíme. Musí o nás vědět i úřady, neboť lze předpokládat, že se bude dále posilovat trend přesunu pravomocí a zodpovědností (i finančních) na úroveň měst a obcí a poroste tak jejich význam z hlediska zajišťování prostředků na naši činnost. Úměrně tomu bude klesat přísun prostředků zprostředkovávaných ústředím ČRP. Ten kdo zůstane „zalezlý ve své ulitě“ bude mít prostě smůlu.

ZÁMĚR, KTERÝ ZCELA NEVYŠEL

V roce 1991 jsme založili hospodářské zařízení P.servis v dobré víře, že se stane významným přínosem v oblasti tvorby zdrojů organizace Pionýr. Po celou dobu existence však podnik provázely problémy personální, organizační i obsahové. Pravdou je, že podnik určité aktivity vyvíjel a i účetní uzávěrky dokazovaly, že podnik je účetně v plusu. Nicméně dva roky existence P.servisu dokázaly, že jsme v této oblasti amatéry a že tímto směrem cesta nevede. V souvislosti s nutností přeměnit hospodářské zařízení dle zákona na určitý typ obchodní společnosti bylo proto ČR P rozhodnuto uvést hospodářské zařízení P.servis do likvidace a jeho činnost k 31.12.1992 ukončit. Neznamená to však, že by tím jednou pro vždy měla být vyřešena forma podnikání na úrovni ČR P.

PŘÍSPĚVKY

Systém příspěvků v organizaci byl stanoven pro roky 1991 a 1992 stejně a jeho podstata spočívala v tom, že o výši příspěvku si rozhoduje základní článek na základě znalosti místních podmínek. Pojítkem pro celou organizaci se stala částka 8,- Kčs, (v letošním roce 10,- Kčs), která byla odváděna za každého člena na Ústředí Pionýra v ČR. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že členské příspěvky nebyly a ani by neměly být chápány jako rozhodující ekonomický zdroj činnosti organizace. Naopak bude třeba se vážně zamyslet nad otázkou diferencovaného přístupu k výši členského příspěvku a to především v souvislosti se sociálním posláním naší organizace.

Závěr

Tady se otázkou příspěvků končí – členství v Pionýru (vlastně) příspěvkem začíná, vždyť je to jedna z mála povinností, které máme.

To, že „končíme“, neznamená, že další otázky a problémy nejsou! Další zazní v úvodním slově, jiné vyvstanou v diskusi, je jich zkrátka stále dost. Důležité je: POJMENOVAT JE a POSTUPNĚ JE ŘEŠIT!